My máme na zahradě a doma asi bilión mravenců. Zřejmě daň za přírodní zahradu a přírodu vůkol. Mám na zahradě spoustu kamenů - pod každým mraveniště. V trávě , loučce - mraveniště. V zeleninové zahrádce i ovocné zahradě lezou taky - pěstují si mšice na všem. Občas mi i něco okusují - třeba kadeřávek. Štvou mě, když si udělají mraveniště v nějaké kytce, zahrnou jí a ona usychá. To dělaji takový ty malinký. Domů nám lezou větší, jakoby lesní - dělníci, okřídlení asi trubci a občas taková hnusná masitá okřídlená královna. V této době je doma neustále zašlapávám a zabíjím. Bez slitování. Jednou už to přeháněli, bylo jich tam plno, tak jsme doma umístili návnadu. Občas stříkneme cestu , kudy k nám lezou.

Tak nějak tu s mravencama žijeme. Když mě kousnou, tak se jim zasměju, asi jako kopřivě. Ale chápu, že pro děti je to bolestivé. Někteří koušou pořádně, maji asi velká kusadla a hodně kyseliny. Nedávno mě chtěli kousat v lese, to jsem prchala.
Mám pocit, že boj s mravenci je marný, jde jen o jakés takés příměří. Daň za to, když člověk žije přírodně v přírodě.