Mně se prioritizace naopak moc líbí, protože jinak bychom se zdaleka neblížili stavu, kde se 75% dětí rovnou dostalo na svoji prioritní školu. Prostě by mraky dětí skončily pod čarou a řešily nervy, odvolávání, přenášení zápisových lístků, nejistotu, kam teda půjdou.

Třeba na škole, kam se dostal syn, berou 60 dětí. Letos poslední přijatý byl na 179!! místě. To znamená, že 119 dalších dětí se dostalo, ale jinam chtělo VÍC, a taky tam automaticky jde, bez jakéhokoli odvolávání a nejistot, bez hromady nervů pro rodiny a hromady papírů a průtahů pro školy.

Že nejde Máňa na stejnou školu jako Táňa, je jediné negativum, podle mne ale pozitiva převažují.