Kopřivo, naposledy jsem měla podobný zážitek na slavnostním předávání maturitního vysvědčení. Tiše jsem si lkala do kapesníku a za mnou se vesele bavily dvě děti ( cca 1. stupeň) s rodiči. No, co za námi seděla i jejich babička a nějaká další známá/příbuzná a ty dvě si s dětmi nezadaly.... nechtěla jsem být za úču, ale měla jsem chuť jim něco říct, dost mi jejich rozhovor o tom, že Máňa musí na operaci, pokazil cekový dojem z akce. O chování rodičů ( a tím pádem dětí) na dětských akcích, kdy například organizátoři sdělují pokyny, ani nemluvím.

Nejsilnější zážitek tohoto druhu mám asi z představení Maryši v Národním divadle, kde před námi seděl vzorně oblečený chlapeček - cca 4 roky, tak prostě nevydržel, neustále se na něco ptal.... To mi taky hlava nebrala, proč na takové představení brát tak malé dítě.