Můj nejotřesnější zážitek z loňska. Šli jsme s rodinou na divadelní představení amatérského souboru. Oni jsou tedy úžasní, jejich úroveň vysoce převyšuje to, co se běžně pod pojmem ochotnické divadlo myslí. Ovšem naposledy jsme měli tu smůlu, že na představení dorazil bratr jednoho z účinkujících herců s partnerkou a bohužel oba sjetí pod obraz. A k dovršení smůly si sedli vedle nás. Alkohol jsem necítila, museli jet v nějaké chemii. Ženská vypadala spíš na usnutí, kývala se dopředu dozadu, padala jí hlava a jen sem tam ztěžklým jazykem cosi zablekotala. Zato chlap byl naspeedovanej jak ďas a celé představení co chvíli zahalekal: "Ty jo, brácha, ty seš bůh, seš skvělej, dobrý brácha, jedéééš, můj brácha je bůh..." Do toho tleskal a pískal. Možná si v chemickém oparu myslel, že je na sportovním utkání. S dcerou jsme ho napomínaly několikrát, ale bavte se se sjetým debilem, jen na nás upřel skelný pohled a vůbec nechápal, co po něm chceme. Z toho představení jsem nic neměla, leda vztek.