Do puberty klukům vydržela jen babička s tetou,kterou jsme brali jako dalšího prarodiče.Protože žijeme v jednom místě, vídali jsme se všichni aspoň jednou týdně k nedělnímu obědu. Mladší syn se stavoval u babičky kromě toho třikrát týdně po cestě ze školy.Neměl obědy,tak mu něco uvařila a on jí pomohl s různou prací.Vše skončilo den ze dne ,když babička vážně ochořela. Starší syn občas s něčím vypomohl a vídal se s tetou a babičkou vždy o víkendu. Řekla bych,že to všechno vyplynulo s věkem a životní situací u dětí i prarodičů.