když má někdo nestandardní stravovací zvyky ze svých osobních důvodů, tak podle toho, kdo to je, pro něho buď vařím podle jeho zvyklostí, protože je to můj host a o toho se starám nejlíp, jak dovedu, nebo uznám, že na to z nějakého důvodu nemám, a pak to dotyčnému řeknu, že se budem muset domluvit, jak to technicky uděláme, protože jeho jídlo nedokážu zajistit. To jsem třeba měla minulý týden s návštěvou stravující se halal, domluvila jsem se s ní, co udělám já, a co nedovedu, tak to si návštěva přivezla sama podle svého. A teda fakt by mě nenapadlo tajit, že je v jednom dezertu želatina, která halal není... to mi přijde fakt nevhodný jednání. Vážím si lidí, kteří u mě jedí.

A na opačnou stranu - strašně mě potěšil jeden kamarád vegetarián loni před Vánoci :) Přijel k nám neplánovaně večer po strašné čtrnáctihodinové šichtě odklízení sněhu, úplně vyřízenej - a já měla jen pro nás navařenou polívku i druhý jídlo - a v obojím byla nějaká forma masa. Když vím předem, že on k nám přijde, samozřejmě vařím tak, aby to pro něho bylo vyhovující, jenže... tak jsem mu nabízela, že mu rychle vyrobím něco vegetariánského... a on mi řek, že se nají s námi toho, co máme. Že nabídnuté jídlo bere jako dar a že pro něho my, jako jeho přátelé, znamenáme víc než složení jídla a že sám za sebe si sice vaří striktně, ale že si natolik váží toho, že se s ním rozdělíme o svou večeři, že by po mě nikdy žádný pozdněvečerní vyváření jen pro něj nikdy nechtěl. Dojal mě A samozřejmě když pak přišel o dva dny později ohlášeně, uvařila jsem čistě vegetariánsky jako pro něho vždycky :)