To je bohuzel taky realita - clovek snadno padne do sparu extremnimu pruvodci…
Jednou jsem jela na akreditovany zajezd od zamestnavatele, ktery byl bran jako kurz a mel atraktivni tema. No tak jsem samozrejme nalitla.
Bohuzel jsme chytli pruvodce - ucitele zemepisu, sportovniho fanouska, ktery zcela ignoroval kulturu.
Spolu s kolegyni jsem vezla saty, ze si zkusime koupit listky do La Scaly, kdyz budeme mit volno. Jenze to jsme netusily, jak chladnokrevne byly naplanovane odpocinkove pauzy (mistne i casove). Takze misto toho jsme s ostatnimi (stale nastvanejsimi) kolegy pri nekonecne ceste videli stadion Bayernu Mnichov, kadilaky v technickem muzeu, olympijsky stadion, jidlo na cestu jsme kupovali v nejdrazsim Coopu, co jsem kdy videla (ve Svatem Morici). Kultura byla vlastne taky - nekde u toho olympijskeho stadionu jsme videly otisky rukou Udo Jurgena
Casu v Milane bylo minimum (asi dve hodiny misto dvou dnu), i do katedraly jsme sli individualne. Ale olympijsky bazen v Nemecku jsme shledli organizovane, aby nam nic neuteklo