Já na sobě pozoruji menší trénink paměti - třeba před mobily jsem si hravě zapamatovala kdejaké telefonní číslo a udržela ho v paměti dokud bylo potřeba. Je to jen příklad z mnoha, další věc jsou třeba události kalendářové - co kdy se bude konat, kdy maj lidi narozeniny, apod. - teď proč si to pamatovat, podívám se či je mi připomenuto. Jo, dřív to bylo možné papírově (i dnes), ale v té míře co dnes jsem to nepoužívala - zapisovala jsem jenom něco, zbytek byl v hlavě. Tak nějak selským rozumem bych řekla, že se to nějak na kondici mozku projevit musí.
Navigace dtto. Počítání, psaní. Matně si vybavuji, že jemná motorika taky nějak rozvíjí mozek, tvoří a udržuje tam nějaké spoje či co... no a když člověk napíše rukou zlomek toho, co dřív, může to být znát.
Samozřejmě si neuvědomuji nijak významně (nad vliv stáří) vlastní mentální úpadek, ale to je běžné - hlupák si svoji hloupost neuvědomuje. Navíc ten posun je postupný, vaření žáby. A to bych řekla je celospolečenské. Na druhou stranu je možná jedno, že jsou všichni trochu blbější. Čemu to vadí? Důležitější jsou vztahy, soucit, atd... V těch špičkách vědy, kterou potřebujeme, se to nejspíš neprojevuje - tam se naopak využijí ty technologie, a vědecké mozky trénují jinak, než telefonními čísly