"Nakonec i ona vychovala mne, jsem ji vděčný, k trochu větší empatii atd."

Vážný, vidím to stejně. Jednak k empatii a jednak taky k asertivitě - kterou se musíš naučit tomu dítěti dávat najevo, aby tě z něj nekleplo.

Taky je potomek neskutečné zrcadlo - v jeho chování se zrcadlí vlastnosti jeho rodičů, naučené vzorce, které od nás přijal - a nutí nás k zamyšlení, k revidování, jestli něco nezměnit....

Někdy jsem v synovi jasně spatřila to, co bych u sebe neměla vytěsňovat, ale měla to řešit.

Jednou jsem četla zajímavé rčení, nevím ho přesně, ale bylo cca v tom duchu, že "ve vlastních dětech se nám vrací to nevyřešené s vlastními rodiči, přinutí nás tomu čelit a nevyhýbat se těmto tématům"