Konzum, avsak lepe vybaveny, byl ve vsi, kam jsme jezdili v lete za babickou. Babicka zila vetsinu casu v Praze, ale na chalupe ozivala vychodoceskym prizvukem. Obcas nas posilala na nakup: “Děěěti, děěěte ně koupit kvasnice k Dynterom”.

Tak jsme sli a v konzumu vyslech, děěěti, kerýpak vy jste? U Dynteru rozebrali nas puvod az k Mancince ze mlejna, dostali jsme drozdi, pozdraveni pro babicku a dedu a sli jsme domu. Vesnice je zaminovana pribuznymi…

Pro vejce se jezdilo “na ostrov” (rybnik zanikl uz pred valkou), kazde vejce bylo zabalene ve zmackanych novinach.