Lexi, to není jiné téma, to je jeho součást. Opravdu je to popírání sebe sama. Předstíráním si podle mě člověk jen zavaří do budoucna, když ten druhý má pocit, že je to tak, jak to dělá, dobré.
Připomnělo mi to mě a boty - jako dítě jsem boty dostávala k narozeninám nebo vánocům, aniž bych si je předem mohla zkusit (protože dárky musely být překvapení). A protože jsem věděla, že máme málo peněz, tak jsem rodičům neřekla, že mě ty boty tlačí, a celou sezónu jsem v nich trpěla. V dospělosti už jsem dotyčného dárce laskavě, ale upřímně informovala o tom, že mi něco nepadne, nebo se mi nelíbí, nepoužívám to - aby už mi to příště nedával. Kdybych předstírala radost, tak bych mohla té samé nechtěné věci čelit opakovaně :).