V předškolním věku jsem byla přesvědčená, že budu psát krásné knihy, budu je i ilustrovat a vázat. Nemyslela jsem, že bych si tom vydělávala, protože tehdy jsem ani netušila, odkud se berou peníze a ani jsem to nepovažovala za práci. Prostě jsem to chtěla dělat, líbilo se mi to. Pak už jsem o žádné zaměstnání nestála. Jedině, když jsme se měli rozhodovat, na jakou VŠ půjdeme, tak jsem moc chtěla jít studovat historii a představovala jsem si, že budu bádat ve starých rukopisech a objevím skvosty. To bohužel nevyšlo, ten rok brali na historii 2 lidí z celé republiky. Obrečela jsem to, ale maminka mě utěšovala, že o kdybych to vystudovala, beztak by mě nutili učit a to bych nezvládla. Chtěla bych vědět, jak by se můj život ubíral, kdybych byla o 10 let mladší a mohla tu historii opravdu vystudovat. Možná by ze mě byla stará panna, která by stejně níc úžasného nevybádala a byla bych nešťastná. Možná i tak se můj život vyvinul nejlépe, jak mohl.