Ano, Kawasakiho růže je skvělá, naprostý souhlas, ale to je o odhalení, mě by zajímal ten proces "demokratizace". Chtěla bych to vidět jako příběh, ne jako rozhovor nebo jako memoáry, i když ty taky stojí za to (např. Klímovy paměti, popř. Kohoutovy apod.). Vidět na nějakém, klidně smyšleném, příběhu, jak postupně původně zapálený komunista začíná vidět jinak. Ne že by takové příběhy nebyly. "Proboha, ke komu jsem se to dal? A co teď s tím?" Ono se z té KSČ jaksi moc nevystupovalo, pouze vylučovalo nebo vyškrtávalo (furt si pletu, co bylo to "horší").