No a jako starší - už jsem psala: mně přišlo v pohodě, jak žijí moji rodiče a jiní lidi kolem. Třeba dospěláci z oddílu. Nic "extra", jiného, lepšího, jsem si nevysnívala. Filmy mě ve smyslu celkového pojetí života neinspirovaly, jen třeba v konkrétním detailu, činnosti - třeba horolezci, že bych taky někam vylezla (což se stalo), a jiné obdobné. Vztahového nic, to co má paměť sahá jsem brala jako vymyšlenosti - obvykle to evidentně mělo k realitě daleko. I když tedy k stáru vidím kolem sebe storky, které ani nejdivočejší scénaristi ještě nevymysleli