Ty problémy, co píše Ropucha, mi nijak zásadní nepřišly (ano, měla jsem je, ale vnímala jsem je podobně jako Husa - že dospělí to mají náročnější ve smyslu odpovědnosti), ale hodně jsem prožívala hledání smyslu života, a jedna z mála věcí, na které jsem se v dospělosti těšila (kromě např. možnosti svobodně užírat syrové těsto) byla, že ten už budu mít nalezený, pochopím to, protože dospělí nic takového neřeší. Nestalo se, dospěláctvím jsem z toho pohledu zklamána. To těsto si tedy užírám a užívám