Dooly: "co byste delali v Nemecku,kde mi proste zavolali,ze dneska maji malo deti v druzine,tak daji syna do skolky,kt ma stejneho zrizovatele.At si ho pak vyzvednu tam"

Tak asi nic, to by nikomu nevadilo, přesně jak říkáš. I když by se u nás toho báli, protože škola má za svěřené dítě zodpovědnost a tu vykonává skrze své pedagogické pracovníky. Nemůže ji snadno delegovat dále. Mohl by z toho být průšvih. (To je zase český právní pozitivismus, i jinak rigidní Německo je více přirozenoprávní, co vím.)

Ale u nás je situace ve školství velmi odlišná, než v Německu.

Oblast školství u nás získala postupně po roce 1989 velkou svobodu, která dost přesahuje to, co je v Německu. Bylo to hodně dáno svázaností škol komunistickými osnovami které z části obsahovaly ideologické ptákoviny, z části umožňovaly svou rigiditou neučit nic navíc. (Díky všem učitelům, co učili nad osnovy.)

Po listopadu se postupně zavedlo několik paralelních programů, vedle Základní školy, Národní škola a Obecná škola. Ty další byly volnější a školy měly více prostoru k vlastním přístupům. V tom vyrostly naše děti. Vedle toho vznikly ještě alternativnější školy Montessori, Waldorfské atd. A vedle toho školy podporující a zastřešující domácí školu. (Tu v Německu zrušili nacisté.)

Nakonec se zavedlo centrální hodně všeobecné kurikulum, "rámcový vzdělávací plán", který ale témata a cíle nečlení do ročníků. Na základě toho pak každá škola vypracuje "školní vzdělávací plán", což je jakýsi základ, charakter života školy/školky. Každá má svůj a mnohé dobré školy tak mohou realizovat výuku a výchovu po svém.

Rodiče mají svobodu zvolit pro dítě školu podle svého výběru, nikoli jen místní spádovou. Spádová škola (škola v jejímž školském obvodu leží bydliště dítěte), má pouze tu výhodu, že tam mají lokální děti přednost. Ale školy mohou mít i specializované třídy atd. Tím je dána v ČR pestrost školství. Pokud ale přijde populační vlna jako nyní děti Husákových dětí, tak samozřejmě je často rodič ten kdo tahá za kratší provaz a je rád, že mu dítě vezmou aspoň do spádové školy. Ale umožňuje to utéct ze špatné školy, pokud je kvalita špatná, dochází tam k šikaně nebo jiným útokům na dítě. Nebo pokud neumí třeba integrovat děti se specifickými potřebami, postižené apod.

Ta pestrost má i negativa: Pokud dítě přestupuje na jinou ZŠ, tak tam budou určitě rozdíly v tom, co se už učilo, nebo neučilo. Podle zákona to má zajistit nová škola resp. učitelé, aby se doplnily ty rozdíly. Ale stejně to obvykle spadne na rodiče. Nebo se to zanedbá, což mnohde nevadí a mnohde vadí (matematika, gramatika, chemie, ...). Navíc ta garance místa ve škole je jen v první třídě, takže, pokud se stěhujete, musíte si ověřit, že dítě bude mít kam chodit. Že ho nějaká blízká škola vezme.

Zároveň to znamená, že starosta obce, resp. školský výbor zastupitelstva je jediný pán školy. Inspekce se školy samozřejmě bojí, ale inspektoři nemají žádnou přímou páku na veřejné školy.

Je v tom hrozně moc českého individualismu, kdy každý má pocit, že si potřebuje vychovávat dítě po svém, vybrat školu, ovlivňovat školu, každý učitel si chce učit po svém atd. Jenže to je náš národní rys. Ohromné rovnostářství ve smyslu já pán-ty pán a do mého života, rodiny, domu, školy my nemá co stát, obec, sousedi, škola co kafrat.

V Německu jsem tu situaci vnímal daleko více ve smyslu, že po-pá od-do patří dítě spolkové zemi a ta si ho bude vyučovat, jak se jí zlíbí. A běda, když ho tam nepošlete. U nás mu nesmíte odpírat vzdělávání, zanedbávat ho, ale to filozofické pozadí je jiné.