Neratov jsem pro sebe a naši rodinu "objevila" už v 90. letech - jeli jsme v podstatě náhodou kolem a překvapeně zastavili před tehdy ještě ruinou velikého kostela - jen kamenné obvodové zdi. Prolezli jsme to tam tenkrát ještě "na vlastní nebezpečí" mezi sutí a popadanými kameny. A pak jsem se tam dostala několikrát vždy po několika letech a zpovzdálí sledovala stavební obnovu kostela i činnost Sdružení Neratov - mívali jsme tam nějaké akce s pěstounskými rodinami. Je to místo, které mám spojené se setkáváním se spoustou zajímavých lidí