Čumčo, Šmírbuch je určitě zajímavé čtení.
U nás v rodině se nikdy nemluvilo vulgárně, tatínek to vyloženě nesnášel a byl na to pečlivý. Ale výhradně spisovně se také nemluvilo, naopak bych řekla bohatě na nářeční výrazy, germanismy, různá ta rčení, přirovnání, pořekadla...
Zajímal by mě vývoj v čase, co se týká toho obrazného jazyka, zda je nějak zdokumentován. V naší generaci mi přijde mluva chudší a
hrubší.