Ta hranice se už dávno posunula níž. Desetileťák už chápe. Ale frustrovanému dvouleťákovi ve školce těžko vysvětlíš, že ku... nebo pí.. se neříká (obvykle za vyvaleného údivu ostatních dětí, které pak dotyčná slova s přesnou dikcí tlumočí doma rodičům).

Někdy ani sami rodiče nechápou, co je špatně na podobném slovníku. Jejich pětileťák si přece před barákem normálně hraje se staršími sprostými kamarády, které před barákem rodiče nechají, ať si dělají, co chtějí, tak proč by zrovna on tak nemohl mluvit ve školce, když oni můžou před barákem. Vy asi, paní učitelko, nevíte, že to je dneska normální, a co já s tím jako mám dělat.