Myslím to s nadsázkou, ale částečně začínám mít z tohoto počasí depku. Jsem venkovní člověk a v tomhle venku proste nejde dělat nic. Ani ležet u vody. A zahrada je jak Sahara. Včera jsem jela večer na kole, to byla krása, už bylo trochu chladněji, ale zas jsem se málem zabila.

Z té stále modré oblohy už mám fakt úzkost. Nepřirozený to je. Chci mraky, chci sem tam déšť, chci chladnější dny, chci dělat na zahradě, chci do lesa na houby, chci běhat v chladnejsim vzduchuu.. Včera jsem se musela pohybovat po Praze, to bylo utrpení. Jestli tohle bude každý rok, jako asi posledni 3 roky, tak chcipnu.

Vim, že mnohým z vás to vyhovuje, ale za mě už prosím dost.