"...že by to asi bylo ještě horší, že ty stromy na zahradě sázel se svým tátou..."

Čumčo, k slzám mě dožene máloco málokdy, ale teď se ti to povedlo.
Letos porazili strom před domem, kde jsem prožila většinu dětství (musel ustoupit nějakým stavebním pracím).
Sázel ho můj táta před téměř padesáti lety, celý život jsem ho sledovala růst, z bytu byl výhled do větví. Považovala jsem ho tak trochu za "svůj".
Do pána z tvého příběhu (a všech dalších s podobnými osudy) se velmi umím vžít.
Nacionalismus je zlo