Vranice, přesně...co jsme se synovi od miminka načetli, později se mnou chodil i do knihovny, vybíral si tam knížky, v předškolním věku poslouchal od nás čtení večer klidně hodinu, měl svoje oblíbené knížky, viděl nás s manželem číst apod. Kupovala jsem mu pořád nějaké nové knížky, protože ty po nás ho téměř žádné nezaujaly... No a od chvíle, co se naučil sám číst, tak ho postupně knížky přestaly bavit a doteď knížky prostě nečte... Zkoušeli jsme kde co, ale prostě ne. A to jsme v tom věku tenkrát neměli ještě doma nikdo chytrý mobil, ani tablet a PC měl velmi omezeně, spíš hlavně na videa vlaků, třeba chvíli místo večerníčka, než jsme šli číst před spaním...prostě i kdybychom se na hlavu stavěli, tak čtenář z něj prostě nebude.