Tchyně se jídlem zabývala neustále, vařila hodně poctivě, ale nudně bez fantazie, a pořád nakupovala zásoby jídla. V té rodině se snad nic jinýho neřešilo
. 5 hodin vařila, na chatě na dvouvařiči třeba komplet svíčkovou a vývar, a pak hodinu prosila rodinu, ať si sednou k jídlu, že bude studené, manžel jídlo nesnáší. Jídlo skoro dokázala zprotivit i mně, u nich to bylo jako povinnost.
U nás se moc nevařilo, doma byl stabilně tak chleba a máslo, když někdo nakoupil, tak třeba i paštika
, o víkendu nějaké pečené maso, většinou králík, bez omáčky, ty naši neuměli, první teplé jídlo jsem si uvařila v 9 letech.
Ted pořád řeším jidlo, když už nevařím a nenakupuji zásoby, tak o tom aspoň diskutuju
Ale vařím si hlavně pro sebe, kdo chce, tak se přidá a dá si, až když má chuť, nikoho nenutím. Manžel se po těch 40 letech se mnou už občas na jídlo i těší