Tento školní rok bych své dítě nechala tam, kde je. Teď bych se poptala, jestli příští školní rok by v jiné škole musela do prváku, nebo by šlo přestoupit. Hlavně kvůli případné přihlášce a přijmačkám. Ale zkusila bych ji teď podpořit, aby vydržela, dát jí naději, že když se to nezmění, lze jít jinam. Pak by se jí třeba ulevilo a byla by víc v klidu, což by mohlo změnit i její postoj a pocity.
Já např. jsem si o mé nejlepší kámošce z gymplu myslela první rok a půl, že je totální kráva, bylo to vzájemné. Ani nevíme, kdy se to zlomilo. Přátelíme se dodnes. Holka, se kterou jsem se přátelila od začátku, se vybarvila, celou dobu jsme se sice přátelily, ale dost mě podrazila. A nebyla to jen nějaká hloupost, mělo to pro mě následky několik let, možná bych dnes žila jiný život s jinou kariérou, kdyby k podrazu nedošlo. Takže první pocity můžou být jen pocity, které nejsou podloženy realitou, jen dojmy.