Tohle má každý úplně jinak. Jestli nedokážeš být sama, budeš se trápit bez něj stejně jako s ním. S tím rozdílem, že bez něj máš naději, že potkáš někoho, s kým ještě zažiješ to pěkné. S ním tuhle naději nemáš a jen ztrácíš čas.
Já osobně bych to ukončila už dávno. Partner, se kterým mě nic nespojuje, nerozumíme si, pro mě nic neznamená. Jenom bych se vedle něj trápila. Ale já dokážu žít sama a být šťastná. Nepotřebuju k tomu toho druhého, nehroutím se z toho, že jsem sama. Já si s partnerem musím opravdu sednout a mít společné zájmy a stejnou představu trávení volného času. Jinak mám pocit, že mě omezuje a svazuje, takže je to dlouhodobě neudržitelné tak jako tak.