Aleno, také mě ta věta zarazila.
Já nastupovala do školy v 89. a také u nás bylo pár dětí na propadnutí už na prvním stupni a měli jsme z nich srandu a učitelé je v tom nechali vymáchat.
Když se na to podívám dnešníma očima, tak asi všichni měli dys problém. Všichni jsme se těšili, až budou číst nahlas a učitelky je sadisticky vyvolávaly, aby potěšily třídu.
To samé v matematice.
Já jsem také dys, ale naštěstí čtení a matematika nebyl problém, zaměňovala jsem malé A a O, neustále jsem psala tresty, kde byly nekonečné řádky A a O.
Pak jsem se ti dys na druhém stupni nějak srovnali a na propadnutí zas byli jiní, ti s dys nás dohnali.
A můj bratr měl snad všechna dys, asi jako teď moje děti, a byl to boj, učitelky by ho nejradši viděly ve zvláštní škole, nakonec bez problémů vystudoval střední. Obdivuji rodiče, že za něj tak moc bojovali.
Hrozná doba. Jsem ráda, že se ve škole tolik změnilo.
A ještě v 89. byl pro učitelky problém, že jsem levák, pochopila jsem, že asi první levák na škole. Některé kroutily hlavou a chodily se dívat, jak vubec píšu a jak to vypadá hrozně. Že by mi někdo vysvětlil uchop tužky neexistovalo, musela jsem na to přijít sama a také ji oproti jiným levákům držím jinak.