Od mých tanečních uplynulo akorát 49 let, chodila jsem ve druháku na gymplu. Kromě jedné holky jsme chodili celá třída. Rodiče byli jen na první prodloužené, jinak ne. Měla jsem ušité troje šaty, všecky se mi líbily, ale už si pamatuji jen ty nejhezčí, modré s drobnými kytičkami. Kluci se schovávali na záchodě, když na ně nevyšly hezké a populární holky. Když mistr zavelel "pánská volenka" tak se kluci rozběhli, div se nepřerazili, jeden dokonce spadl. Moc vysoké, ne moc hezké holky měly smůlu. Mistr sice došel na záchod pzo kluky a přinutil je tancovat i s těmi opovrženými dívkami, ale při další Volenice to bylo stejné. Moje kamarádka, která byla vysoká, zrzavá, bledá vždy seděla, takže se na taneční brzy vykašlala, nač se nechat zbytečně urážet. Já měla jediné štěstí, že jsem malá, takže pro mě chodili malí kluci z řad učňů, od nad že třídy pro mě nikdy nikdo nepřišel, nebyla jsem hezká ani populární. A taky mi tancování moc nešlo, nemám hudební sluch, ani smysl pro rytmus, pletly se mi kroky. Byla jsem ráda, když pak už taneční skončily.