Přidat odpověď
Kat, že ses to rozhodla rozsoudit, je jedno. Stejně tak je jedno, že se ti můj názor nelíbí. Z pohledu rodiče je zásadní to, že je v maturitním ročníku a bydlí doma. Z mého pohledu není zásadní, jestli je potomkovi 18/20. Já byla i po maturitě ještě dítě, dospívala jsem velmi pomalu. Obzvlášť v 18 se mi "svět najednou zastavil", na základě některých událostí. Pořád jsem byla dítě, protože jsem najednou vývojově nemohla dál, ačkoli jsem si vydělávala, zaplatila si soukromé pomaturitní studium a připravovala se k přijímačkám. Ale byla jsem dítě. Zaplaťpánbůh, že se našel cizí dospělý, který mi pomohl. I když si nade mnou mohl alibisticky umejt ruce, protože je mi přeci 18/19/20 a "nezmůže se nic".
Předchozí