Na předpis, tchánovi ho 2 dny před tím nasadila jako SOS doktorka z paliativní ambulance.

Akorát, že problém je, když tchýně podezírá alzheimerovského terminálního dědu, že má určitě strašné nemoci břicha a on ho opravdu bolí jenom zlomený prstík na noze (koho by nebolel).A uspí ho na 20 h Algifenem a ptá se, zda volat RZ, nebo už někoho na ohledání.

Pak si vzala Lexaurin a byla v cajku. On je hrozný stres, když se dozvíte dg a rozhodnete se doma podle jeho vůle dochovat terminálního manžela. Jenže prognóza jsou měsíce a nikdo neví zda 1 nebo 30...

Babička si vyžádala taky pro dědu "gramofon", ten nám ve světlejší chvíli vynadal, že ho pohřbíváme, že mu nic není. Na dg. zapomenul, ale ten stres vnímá. Gramofon si oblíbila tchýně jako křeslo s područkami u dědovy postele 😂. Že už dostal velkou TV k Vánocům předem a tak se na ní MUSÍ dívat. A pak další den říkal, že nechápe, proč mu kupujeme novou, když tahle ještě tak krásně funguje

Ale furt to není nad hlášku mojí maminky, zda už jsme ji dali do toho křesťanského hampejzu (slovo hospic si nevzpomenula).

Sorry tenhle coping mechanism černým humorem funguje jen, když to vypíšu, když se o to sdílím. Tak se nezlobte, pokud to někomu přijde pohoršující.

A k tomu mám od včera večer v noze streptokokovou růži, erysipel, telefonní sestra mne zahnala na pohotovost, mám ATB, snad nebudu potřebovat injekce. Snad jsem dědu nenakazil, když jsem mu pár hodin před tím ten prstík tejpoval...

Aspoň si můžu hrát s robotem na okna... Taky k Vánocům.