Čumčo ale já v té samostatnosti fakt nevidím výhru v každém okamžiku. Nám rodiče nepomáhali, resp. co jsme si od nich půjčili jsme co nejrychleji vrátili. Se svými dětmi máme hodně otevřený vztah, já jsem vždycky tvrdila, že moje morální povinnost živit je skončila jejich maturitou (vím, že zákon mluví jinak) a pak už to záleží na nich a na situaci. Situace byla dobrá, děti v pohodě, takže jsme je podporovali na výšce, dál živili jejich koníčky. Teď u nás dcera s manželem a miminem bydlí zadarmo, my si chceme odpočinout po 7 letech, kdy jsme měli nad hlavou staveniště a pak školku, stejně bychom horní byt nepronajímali. Eventuální zvýšené náklady jsou vyvážené tím, že je s nimi fajn. Domluvili jsme se na tom, že pokud bychom to nechtěli dělat, tak jim bydlení po dobu rekonstrukce jejich domu nenabídneme (měli náhradní řešení), jsou tu od konce prázdnin a za mne v pohodě. A oni věděli do čeho jdou, už s námi kdysi za studia dcery pár měsíců bydleli. Já to vnímám tak, že je propastný rozdíl, pokud bychom museli počítat každou korunu, oni bydleli zadarmo a rozhazovali peníze nebo jestli nás to neohrozí a dokonce ani neomezí, naopak zeť je strašně pracovitý a spíš ho musíme vyhazovat, že má své práce dost, že my si náš chaos na zahradě potlačíme před sebou dál. Víc mne štve další mládě, které je děsný bordelář a strašně ho nebaví jakékoli práce spojené s údržbou domu nebo zahrady. Ale ten mi vcelku na rovinu řekl, že než by dělal na zahradě, nebude domů jezdit a odstěhuje se na privát úplně, že dům se zahradou byla naše volba, ne jeho. Ale už jsme si to taky usadili na tom, že dostal přidělený pokoj s koupelnou a tam ať si třeba staví suchý vrby, pere si sám a když je tady tu a tam se zeptám, jestli s námi bude jíst, ale klidně oznámím, že my jíme venku a on s přítelkyní ať se zařídí podle svýho. A když manžel potřebuje pomoct se dřevem, dva dny maká. Prostě za sebe mám pocit, že se peníze a majetky, zvlášť pokud člověku nechybí, hrozně přeceňují, koho bude za 50 let zajímat, jestli jsem své děti nechávala bydlet zdarma nebo za peníze. Co v té době může zůstat, je pocit sounáležitosti a pohody - a nebo taky ne, ale já prožiju život v sounáležitosti a pohodě.