Federiko, já jsem měla k rodičům mého BM blízký vztah, milovala jsem je jako své druhé rodiče, a oni měli rádi mě. Babička se dětem hodně věnovala, vymyslela pro ně hry, malování, vystřihování, modelování, origami. Starala se o jejich morčata, když je BM nechtěl mít doma. Vařila jim zdravá jídla, pekla buchty. Tchan sice do pozdního věku pracoval, ale ve volném čase s nimi chodil na procházky, vozil je na výlety a jakožto lékař se o ně staral, když byli nemocní. Neexistovala žádná oblast, kde bychom měli odlišné názory, souhlasila jsem se vším, co s dětmi dělali.
Po mém rozvodu se ode mě neodstřihli, naopak tchyně řekla, že je na mojí straně a stále mě zvala na obědy, návštěvy o svátcích, dávali jsme si dárky k narozeninám a a Vánocům. Děti dědečka a babičku milovaly, jezdily k nim i v dospělosti nejméně jednou týdně, volali si.
Když zemřeli, želela jsem jich jako svých vlastních rodičů a ráda na ně vzpomínám i dnes a stýská se mi po nich.