čumčo, já znám případy, kdy byly odmítnuty větší dary (jednou byt, jednou auto, jednou práce v rodinné firmě), nikdy to ale nebylo pro "já to chci dokázat sám", ale vždycky "já vím, že bych za to zaplatil jinak" - obvykle ztrátou jisté svobody a teda pokaždé jsem s tím v duchu souhlasila
tam, kde funguje rodina normálně a dary nejsou podmíněny, obvykle i velké dary jsou přijaty s vědomím, že rodič chce pomoci... a pak třeba nějak oplaceno zase jiným způsobem... nebo přijaty nejsou, protože je potomek prostě nechce... v normální rodině, kde funguje komunikace, se obvykle v rámci té komunikace lidé doberou k vzájemnému porozumění, co si kdo přeje nebo očekává... říct rodičům, že si jejich pomoci vážím, ale nepotřebuju ji, protože peníze mám a oni ty své mají investovat do sebe, je hezké
říct jim, že nechci jejich peníze na bydlení, přestože žádné nemám, ale chci si ho zaplatit sama, je tak trochu furiantské