V minulém režimu jsem žila 30 let, vystudovala jsem v něm, vdala se, 3 roky pracovala, porodila 2 děti, žila jsem tehdy běžný život dospělé vdané ženy s dětmi, takže si troufám tvrdit, že jsem si užila všeho nad míru. Všechno se shánělo, na nákup se muselo dopoledne, aby bylo mléko, pečivo, jogurty, sýr byl jeden - cihla, šunka jeden druh apod. Podle mě notoricky známé. Něco se dalo sehnat jen pod pultem, pokud jsi měla známé nebo podplatila prodavače. Řezníci, zelinář i, to byli páni. V ulicích šedé, omlácene fasády domů, někde stalo lešení i několik let a nic, nápisy Pozor, padá omítka. Nemohla sis vybrat doktora, zubaře, když jsi měla smůlu na blbce a neumětela, tak bohužel. Všude neustále propaganda Se sovětským svazem na věčné časy, měsíc ceskoslovensko-sovestkeho přátelství, vítězný únor, výročí VŘSR, furt otravovali s nějakými veřejnými schůzemi KSČ a podobnými ptakovinami. Kecy v novinách, kecy v televizi. Některé léky na západě běžné, u nás vůbec nebyly, takže lidí prostě zemřeli a hotovo. Na některé školy nebylo možno se dostat bez tlačenky a bez úplatku, některé obory prostě neotevřeli a hotovo, dělejte si, co chcete, běžte do fabriky. Nemožnost cestování na západ a do Jugoslávie, nebo s velkými problémy. Běžný život nám prostě znepříjemňovaly tisíce každodenních maličkostí od toho, že člověk nemohl sehnat Mladý svět, až po opravdu životně důležité věci a skutečnosti. Jsem strašně šťastná, že jsem se dožila revoluce a dnešní doby, i když nic není ideální a dost věcí dnes se mi také nelíbí. Ale ve srovnání s minulým režimem je to nebe a dudy.