Ano. Jela jsem po čtyřiceti letech navštívit svoji pratetu. Je to už téměř stoletá paní, ale docela čilá. Neskutečně moc mi to setkání pomohlo.
A když už jsem byla třetinu cesty ke svému původnímu domovu, dojela jsem až tam. Zašla na hrob babičky a nakonec se rozhodla, že si uklidím v duši a po mnoha a mnoha letech jsem se sešla se svými sourozenci a svými rodiči. Oni dva už nejsou nejmladší. Byla jsem úzkostná, ty vzpomínky nejsou hezké, vídat se s nimi nebudu ani do budoucna, ale věřím, že se jim bude jednou líp umírat. A možná i mně je líp. Nedá se jim odpustit, na to mi ublížili příliš moc. S mými sourozenci se potkáme znovu, ale každý z nás žije tak odlišné životy, že by jeden nevěřil, že jsme příbuzní.