Moje kolegyně je Francouzka stejného věku, vyrůstala v Paříži. Její dvě přibližně stejně staré sestřenice vyrůstaly v Praze. Každé léto trávily společně u dědečka v Alžíru. Ty český holky po ní dědily všechno oblečení, byly štěstím bez sebe z džín a ona jim prý zas záviděla kroužky, které si její máma nemohla dovolit. Nechávala si prý předvádět, co se učily na baletu a gymnastice a jak hrají na klavír. To bylo tenkrát dostupné a kvalitní alespoň ve velkoměstech. Ti lektoři a vedoucí nebyli pod takovým výkonnostním tlakem, mohli si práci s dětmi dovolit.