tak já hlavně prožívám asi šok, že co jsem do dnes považovala za normální asi nirální není. A učím se, denodenně, v novém prostředí fungovat.

A nedávno mi to s těmi rodiči docvaklo. Ale není to nic zásadního, nikomu to říkat nebudu, je by to jen mrzelo. A vlastně mě i samu bolí, že to tak (asi) je...

a další věc - nepochybuji, že jsem stejná jako oni. Vidím to, velice.
Ale budu se snažit pracovat na tom nebýt.