Přidat odpověď
K obědu rybí polévka a po ní vánočka.
K večeři smažený kapr s bramborovým salátem.
Před nadílkou všichni pryč, pak se nenápadně plíží dárci s taškama, poslední zazvoní. Všichni se přivalí a jsou hrozně překvapení.
Někdy o Vánocích se taky musí jít na jesličky.
Nepřevzala jsem předvánoční mytí lustrů, chození na hřbitov (bydlím daleko od všech hrobů). Taky nevláčím děti k hrobu Boženy Němcové, což byla naše pravidelná kratochvíle, když chtěla mít máma klid a vyhodila nás s tátou na procházku. Táta asi nějak neměl fantazii, tak to dopadlo vždycky stejně...
Pak se mu to vždycky vymstilo, protože vedle byl kostel s lifesize jesličkami a my jsme žádali o peníze do kasičky. Kasička byl panáček s kývací hlavičkou, která kývala, jen když se do ní hodila mince.
Asi jsem neúmyslně vytvořila další tradice, na jejichž dodržování mé děti lpějí:
- k snídani vánočka a čaj na anglické modrobílé kamenině
- oběd na anglické modrobílé kamenině
- večeře na kostním porcelánu
- dárky v červeném balicím papíru
- musí hrát Sinatra (pouštěly ho odmalička i Furbíkům, kteří, ubozí, na něj tancovali)
Předchozí