Mluvila jsem s paní, nabídla jí pomoc, jestli něco nezvládá.

Na mě pořád působí tak, jako když ji potkávám na chodbě, jako vcelku v pohodě. Ví, že jsou hlučnější - puberťačka že se s malým hádají dost, ona pak na ně zařve, aby byl klid, nebo když se nechce učit, nebo puberťačka že nechce umýt nádobí a tak...

Probrali jsme to, řekla jsem jí, že chápu, že to má těžké, ale že by bylo fajn udržet ty nervy na uzdě...

Uvidíme, jestli se to zlepší.

Na první dobrou to na mě nepůsobí, že by to mělo být nějaké fakt hodně problematické. Každopádně paní ví, že "se to ví" a že na to "budeme víc dávat pozor", tak snad to bude lepší.

Nabídla jsem jí, že kdykoli může zazvonit, když bude s něčím potřebovat pomoc.