Nejen cítit, ale i slyšet.

Moje dítě třeba psalo správně i/y jako malé... Až se začali učit ve škole pravidla, tak to začalo plést ve velké míře.

Strašně mě to štvalo. Furt jsem mu říkala, spoléhej na cit a sluch - je to liška nebo lyška? Kitka nebo kytka? Kdyžtak si to řekni nahlas...

ty to neslyšíš?

Mám ale určitou zkušenost s tím, že Moraváci slyší i/y líp, než Češi - resp. že v řeči líp ty rozdíly vyslovují (melodie hlasu), děti v tom vyrůstají, takže to pak taky líp slyší. Ale je to jen můj subjektivní názor...