tak napůl... radost jo, to vysypu na první dobrou, to mi jde...
bolest jak kdy, jak co... umím stručně a jasně popsat konkrétní problém, jenže k tomu si ho potřebuju nejdřív zpracovat v sobě, nějak to poskládat do sdělitelné verze, čímž ovšem povětšinou podám spíš fakta, než pocity... docela mi to jde tady, ačkoliv to není úplně anonymní prostředí, přece jen napsat něco je snazší než říct...
hrozně nerada rozebírám pocity, zvláště naživo a opakovaně (což by asi dost rád můj muž), je mi milejší mluvit o praktické části, tam jsem si jistější...
spoustu věcí jsem nesvěřila nikdy nikomu, něco jsem napsala jenom tady, něco ví můj muž, něco málo sestra, něco málo kamarádky... dost často něco svěřím až po letech, kdy už je to pro mne zpracované... někdy si říkám, že by mi asi prospěla nějaká terapie, ale na druhou stranu je to něco, na co si netroufám, buď bych zaujala svou běžnou roli bezproblémové ženské s nadhledem, a nebo by se protrhla hráz a já se sesypala - ani jedno nevidím jako přínos