Svěřovala jsem se hlavně svému BM, což se mi ve finále těžce nevyplatilo. Teď už to nedělám, píšu si deník a napíšu to tam. To mi hodně pomáhá. Když mám starosti, tak se zmíním kamarádce, ale spíš jen tak lehce, spíš si z toho dělám legraci. S radostí se mi svěřuje lépe, to řeknu ráda. Taky jsem schopná vyslechnout od kamarádek cokoliv, nikdy mě to neotravuje, spíš soucítím, snažím se poradit nebo aspoň vyjádřit účast. Někdy mě to pak i samotnou trápí, nedělá mi dobře, když je někdo blízký nešťastný. Když se někdo raduje, raduji se s ním a přeju mu to.