Jezdíme na společnou dovolenou jen jeden týden v roce a syn pořád jezdí s námi a myslím, že pořád rád. Za dva měsíce mu bude 17 a pořád počítá s tím, že v létě pojede s námi. Nikdy se s námi nenudil, ani jako větší. Ale asi proto, že dovolenou plánujeme a vybíráme společně i s ním - od oblasti kam pojedeme, přes ubytování, až po výběr výletů a akcí. Vždycky to plánujeme tak, abychom si tam každý našli to svoje - manžel nějakou pěknou a pro něj schůdnou procházku, já nějaké ty památky a syn nějaké ty vlakové zážitky. Zatím se nám to daří vždycky ke spokojenosti všech.
Holky mého bráchy (20 a 22) s nimi taky rády jezdí. Samozřejmě, že mají i svoje vlastní plány, ale aspoň na jednu dovolenou jezdí společně a rády.
Já s tímhle vlastní zkušenost nemám, naši nikdy nechtěli jezdit na pobytové dovolené, ani u nás, ani za hranice, takže my jsme vždycky jezdívali jen na jednodenní výlety. Něco s našima, něco s kamarády.
S manželem jsme od narození syna nebyli nikde na víc dní sami. A nějak nám to ani nechybělo, času na sebe máme dost i tak. Klidně bych s manželem jela někam sama, neměla bych pocit krkavčí matky, to vůbec, nicméně syn zatím nijak ani nestojí o to zůstat tady doma sám, takže jsme tohle zatím neřešili. Ale třeba většinu léta je pořád někde v tahu, jezdí na jednodenní výlety po celé ĆR s kamarádem, takže doma často jen spí a druhý den ráno už zase někam vyráží.