Federiko, já jsem schválně měla děti co nejblíž po sobě, aby měly parťáka.
Nikdy jsem nechtěla jezdit na dovolenou s nějakou partou, pro mě hotová noční můra. Jezdili jsme vždycky jen já, BM a děti, vymýšleli jsme jim program, aby je to bavilo. Je tedy pravda, že tehdy ještě nebylo tolik rezortů s tobogány a jinými atrakcemi, ale třeba dokud byli menší, tak jsme s nimi obcházeli různá hřiště, jeli jsme na výlet do Zoo nebo na cvičené delfíny (místo do Barcelony, kam bych radši já, což mě dodnes mrzí, ale co už, děti by to tolik nebavilo jako delfíni). Naštěstí naše děti ani kolem těch 16-17 let netoužili po nějaké bandě vrstevníků, se kterými by obráželi diskotéky, takže se klidně vydrželi válet na pláži, koupat se, jezdit po památkách, případně po výletech do přírody.