Dítě má necelých 14, takže zatím jezdí - někdy více, neěkdy méně ochotně. Poslední dobou s sebou se snažím brát někoho z jeho vrstevníků - bratranec, kamarád, spolužák.

S jinýma rodinama jsme také párkrát byli a je to v podstatě snesitelné, ale úplně značka ideál to pro mě není, raději jezdím sama, ale další dítě se hodí. Taky jsme párkrát byli s mojí matkou a s neteřema...

Velký syn odmítal jezdit se svojí mámou i s náma ještě před 15, určitě - holt byl u druhého z rodičů... A to i na (podle mě) atraktivní destinace, jako třeba do Paříže a tak.

Já sama se cukla kolem těch 15 let, v 16 jsem už určitě zůstávala i sama doma (využito na společný pobyt s kamarádkou). Starší neteře už taky s mámou nechtějí jezdit, asi tak od podobného věku, resp. mají tolik vlastních aktivit, že na to už nemají čas.

Jako u všeho - je to naprosto individuální. Určitě takový rodič není krkavčí... Krkavčí by byl snad jen, kdyby si rajzoval sám, dítě po tom toužilo a rodič ho odmítal vzít s nějakým pofidérním odůvodněním... Pokud si rodič jede sám, protože dítě nechce nebo zatímco dítě je třeba na táboře, tak na tom rozhodně není špatného vůbec nic. Vůbec bych se tím netrápila, dělejte si to tak, jak vyhovuje vám.