Zatím ještě pořád mám pocit, že s námi děti jezdí v zásadě rády, je to pro ně celkem vzácné, předcházejí tomu boje s mužem, který by nejraději jel za maminkou na MOravu a sekal tam dřevo, pak nám to dává celkem sežrat, takže zejména nejstarší dcera si toho mého boje cení. Vlastně se snažíme jezdit především k moři, minulé léto jsem to chtěla propojit s trochou cestování po Chorvatsku a Bosně, ale zkazila nám to mykoplazma. A na poslední dovolené se také ukázalo, že dcera se chce v noci courat po městě a nasávat atmosféru, zatímco muž chce tam maximálně do nejbližšího lesa, nechce lidi. Neberu mu to, courám s dcerou, konečně mám spřízněnou duši. Od dob, kdy byly děti malé a nemocné dovolené s předstihem neplánujeme, jezdíme autem, ubytování přes booking. Letos jsem zaplatila ubytování asi týden před odjezdem a stejně dcera stačila onemocnět.