tak teda dětství s nudou spojené nemám vůbec... naopak jsem mívala velmi nabitý program, ale čtení představovalo především únik od reality, nahlížení do cizích světů, cizích myšlenek a možnost opustit vlastní hlavu a vlastní myšlenky... být někdo jiný, někde jinde, někdy jindy (btw to bývá dodnes často moje mantra, když utíkám v myšlenkách sama před sebou)
od mala mě fascinovaly cizí příběhy a během dospívání, kdy mi došlo, že jde o příběhy někým napsané, se to rozšířilo o touhu nahlédnout do mysli autora, podívat se, co se mu v té hlavě rodí a kam směřuje své postavy a co s nimi udělá... proto mám nejraději beletrii, ta ukáže mnohem víc, než když se někdo drží reality, ale na druhou stranu zase u té reality je vždycky zajímavé, jaké pohnutky vidí za činy svých postav, co jim dodá za motivaci a hnací motor...