Blanče, to mám úplně opačně. V dětství jsem nemusela dělat nic, do školy jsem chodila ráda, vyjma páté třídy a doma po mě nikdo nic nechtěl. Maminka byla toho názoru, že se mám učit do školy a jinak v domácnosti nemusím dělat nic, sourozence jsem neměla. Takže jsem si celé dny dělala jen to, co jsem chtěla, ohromná volnost bez povinností. A ještě ten pocit bezpečí, že se nemusím o nic starat, všechny záležitosti obstarají rodiče. V dospělosti to bylo úplně jiné - samé povinnosti a starosti a volnosti jen malinko. Teď v důchodu je to lepší, ale i teď mám povinnosti a starosti, které jsem v dětství neměla.