Sedmi,
je veliká úleva to, že už "nemusím" - děti jsou dospělé, a ano, pořád částečně na nás finančně závislé (studují), ale už vím, že to bez nás "zvládnou" - už to není jako když má člověk doma malé dítě, které na něm závisí se vším, od svačiny po objednání k zubaři, školní přípravě, ošetřování v nemocech atd...
A už nemusím "držet hubu" - na třídních schůzkách, před sousedy, před šéfem - protože už v tom nejsou děti, jsem jen sama za sebe. A jo, když mě vyhodí z práce, bude to blbý - ale bude to blbý jen pro mě samotnou. A můžu mít práci jen na částečný úvazek, víkendy si plánuju podle sebe (a ne podle dětských akcí), nemusím řešit, jestli je dost jídla v lednici, prostě už si jedu hodně po své koleji.

Nicméně si skutečně myslím, že by ženy měly chodit do důchodu kolem toho přechodu. Jsem unavená, mám méně energie, musím si vybírat z činností, co opravdu chci a co už "nedám". Skoková změna zdravotního stavu podle mě taky souvisí s přechodem. A pokud se nebudu šetřit, bude to jen horší - degenarativní změny kloubů a kostí se nedají zvrátit, jen zpomalit.

Také cítím, že jsem měla děti pozdě - ještě v padesáti jsem měla na krku puberťáky - v době, kdy bych už potřebovala začít zvolňovat, tak jsem ještě jela v plném zápřahu. To jen k těm debatám, kdy je pozdě na dítě - mít malé dítě ve čtyřiceti problém není. Ani není problém v tom, že bych s dětmi "nemohla lyžovat" - ale v té každodenní ubíjející únavě.... a klidně věřím tomu, co tu někdo psal, že jeho maminka je na tom lépe v osmdesáti než v padesáti.... když člověk jede, v plném tempu v práci, starosti o děti, starosti o vlastní stárnoucí rodiče a do toho je v přechodu, kdy se spousta věcí mění (zdravotně), tak je to fakt hrozný.