"Sally, oni si ti, co zdravotní problém nemají, někdy myslí, že je to samozřejmý a možná i to, že už ve dvaceti věděli, že budou v padesáti zdraví

když se potom něco stane, člověk se musí hodně rychle přizpůsobit a teprve mu dojde, jak křehká je hranice mezi zdravím a nemocí a co všechno to ovlivní"


Yuki, tak tak, toto mohu naneštěstí podepsat.
V padesáti jsem měla čerstvě dostudováno dálkové studium, těšila jsem se, že ho ještě minimálně deset let budu zúročovat, cítila jsem se fyzicky stejně, ne-li lépe něž za mlada. Když tady šly řeči o důchodu, vůbec jsem se necítila na "seniorský" život. Nebyla jsem unavená, protože jsem měla komfortní režim, kromě nějakých otravných úrazů jsem neměla žádné zdravotní potíže, ani běžné, co vrstevníci mívají. Pískala jsem si, jak tělo pěkně slouží.
A najednou neslouží.
Je výraznou úlevou v té situaci, že máme děti téměř samostatné, končící pomalu VŠ studium.
Marodit samozřejmě mohou i mladí lidé, nicméně s věkem pravděpodobnost stoupá a stoupá riziko, že už se nevrátí do plného provozu.
Ale na druhou stranu, tyto věci nelze nikdy úplně předjímat a plánovat. Život se prostě děje, nelze si napsat scénář. Nebyla jsem nikdy fanoušek odkládání rodičovství do středního věku, mně osobně se to i vyplatilo, ale každý člověk je v jiné situaci.