"že jsme v době zakládání rodiny byli chudí, v ničem nepřekáželo ani nebrzdilo."

Mně to přišlo v těch 22 všechno strašně náročný. Být chudej je složitý a vlastně i drahý. Kromě péče o dítě jsem musela vydělávat a chodit do školy. K tomu jsem byla bez partnera a auta v bytě v pátém patře bez balkónu v bytovém domě bez kočárkárny a bez výtahu. Takže náročná logistika a odpoledne jsem prochodila s kočárem po venku a nemohla jsem dát dítě spát ven a učit se nebo sedět u počítače a vydělávat. A i o několik let později - všichni prarodiče chodili do práce, na placené hlídání nebyly peníze a státní školku jsme neměli, protože jsme měli trvalé bydliště jinde (ještě u rodičů - nedosáhli jsme na hypotéku).

S druhým dítětem to pak bylo všechno jednodušší a s třetím pak úplně nejsnadnější, jak se zlepšovalo bydlení, měli jsme auto a kam dát kočárek, měli jsme postupně balkon a pak zahradu, prarodiče v důchodu, trvalé bydliště v té správné obci, takže jsme měli školku, byla možnost zaplatit hlídání,.... Kompletně to změnilo život k jednoduššímu a s lepšíma podmínkama se pak i daleko líp pracuje a zahání ta chudoba.